Co je pro mě makrofotografie:
- Svět snadno přehlédnutelných detailů, které vás rychle okouzlí.
- Svět, který si žije svým nenápadným životem, vlastním rytmem a dobře ukrytý před očima spěchajícího člověka.
- Svět, který vás nadchne nápaditostí, kontrasty a dokonalostí.
- Svět, kde na první pohled neplatí stejné zákony jako v našem “velkém světě” a proto je tak originální.
- Svět, který můžete celý život míjet a ani jednou se nezastavit – možná k jeho štěstí a určitě k vaší smůle.
Každý, kdo objevil kouzlo makrofotografie je jako dítě, jemuž rodiče v den narozenin vrátili brýle až v hale obrovského obchodního domu. A dítě nadšeně vidí, že patro je plné úžasných a neuvěřitelných hraček. Stráví tam den, dva, týden, a když už má pocit, že našlo a objevilo úplně všechny, zjišťuje ke svému úžasu, že obchoďák má nejen desítky podobných pater nahoru, ale také nedefinovatelné množství pater v suterénu. Úplně nový a hodně neprobádaný svět. Svět kousek vedle nás.
Zkuste to taky … neboli metoda tří “V”
Jestli máte rádi přírodu, najdete si určitě jednou za čas chvilku na procházku nebo výlet. Každý, třeba i krátký útěk z civilizace, přináší příjemný pocit uvolnění a klidu. A každý člověk potřebuje prokládat chvíle práce a napětí s obdobím odpočinku a pohody. Seberte se a někam jděte. Kamkoliv, kde nejezdí auta a nezvoní mobilní telefony. Důležité je vypadnout – první “V” .
Jestli jste si našli svůj čas a touláte se zrovna přírodou, zkuste přestat myslet na práci, rozzuřeného šéfa, nedodržené termíny a hromadu dalších “zanedbaných” povinností. Soustřeďte se na to, kudy právě jdete a nerozptylujte se tím co bylo a bude. Zjistíte, že se svět přestal tvářit jako rozmazaná šmouha, zklidnil se, zpřívětivěl. Objevily se v něm dokonce barvy a vůně. Najednou jste v lese nejen nohama, ale i duchem. Podařilo se vám najít druhé “V” – vypnout civilizaci.
A nakonec to nejdůležitější. Zkuste se dívat. Ne těma nevidomýma uspěchanýma očima, které se sice dívají, ale neregistrují. Prohlížejte si věci klidným pohledem mravenečníka, který si mapuje mraveniště, jestli je dost velké a výživné, aby stálo za to strčit do něj čumák. Zastavte se a dívejte se. Naučte se svým pohledem vnímat. A to je to poslední třetí “V”.
… a ještě trocha filosofie o přírodní makrofotografii
Co mám na makrofotografii nejraději je její pestrost a dobrodružství při hledání. Pokaždé, když vyrážím na focení, mám před sebou velkou neznámou – najdu vůbec ještě nějaké překvapivé záběry? Podaří se mi je technicky zachytit tak, jak je vidím v hledáčku objektivu a nabídnout je na fotkách ve srozumitelné podobě? Dá se vůbec do záběru vměstnat moje obrovská radost z objevu a úžas nad neskutečnou tvořivostí přírody?
Upřímně řečeno – každá lidská činnost jednou zevšední a vytratí se z ní počáteční nadšení. Po těch dlouhých letech je představa ranního vstávání (kdy je ještě moc brzo ráno na to, aby bylo brzo ráno) náročná! Balení těžkého batohu a brašny, toulání se v sychravých nevlídných ránech, stovky strnulých minut vleže na promáčené zemi a hromada dalších “proti” – to vše mi často běží ráno hlavou, když tělo odmítá vystrčit nohy zpod peřiny.
Focení makrofotografie je totiž nesmírně náročné nejen technicky, ale i fyzicky. Ale touha po tomhle dobrodružství pro mě byla zatím vždy silnější a já mám totiž výzvy rád! No a odměna je rozhodně přes všechnu její náročnost sladká. Jsou to barvy a jejich nezvyklá kombinace, hra světla s tvary, rosa, která nemá vůbec právo se na pavoučích vláknech udržet, průhled skrz ledové krystalky… ale hlavně jsou to příběhy a fantazie, které v záběrech hledám a pořád nacházím.
Už dlouho je to pro mne kouzelný svět a ještě jsem z této definice neslevil. Takže zatím jsem ty nohy ve většině případů brzo ráno nejen z pod peřiny vystrčil, ale i následně položil na zem.
